Škola Montserrat

Col.legi Montserrat je barcelonské vzdělávací centrum. Škola byla otevřena v roce 1926, provozuje ji misionář Hijas de la Sagrada Familia de Nazaret a má třídy pro děti od předškolního věku až po studenty, kteří odcházejí na vysoké školy.

Tato instituce byla zřízena s cílem poskytovat kvalitní výuku, špičkovou úroveň a inovace a používá model individuálně přizpůsobené výuky, ve kterém studenti pracují ve skupinách založených na spolupráci a zaměřených na individuální talent a dialog.

První kroky k velkoprostorové třídě

Před osmi lety škola provedla v budově několik architektonických změn. Ty souvisely se zavedením nové metodologie a organizace a se změnou role učitelů, přičemž vytvořily odlišný druh prostoru a umožnily nový způsob práce.

V roce 2014 škola přešla od tradičních buňkových k otevřenějším třídám, které umožňují provádět různé vzdělávací aktivity ve stejném prostoru: práce ve skupinách založených na spolupráci, diskuze a vysvětlování, projekce nebo semináře, během kterých někteří hovoří a jiní poslouchají. Nová dynamika práce také vyžaduje mnohem lepší akustiku ve třídách.

„Studenti se potřebují navzájem zřetelně slyšet, když pracují ve skupinách, a stejně tak musí být schopni poslouchat učitele. Každá třída se potřebuje přizpůsobit odlišným stylům výuky. Dobrá akustika usnadňuje práci v malých skupinách a schopnost žáků soustředit se na učitele a slyšet videa,“ poukazuje María Marta Molina, vedoucí programů pro malé děti a žáky prvního stupně základní školy. 

„Když jsme plánovali architektonická vylepšení, podívali jsme se také důkladně na rozsah slyšitelnosti. Student je hlavním objektem našeho zájmu, takže bylo důležité, aby jakékoliv změny zahrnovaly také lepší akustiku,“ dodává María Marta Molina.

Nový profil žáka

Škola se nejenom snaží zajistit svým studentům schopnost soustředit se, ale také usiluje o to, aby umožnila společnou práci prostřednictvím dynamické výuky, která je zcela odlišná od tradičního vyučování. K tomu je nutné, aby studenti i učitel mohli mluvit bez zvyšování hlasu a nebyli rozptylování hovorem skupin, které jsou kolem nich. Nedávné studie ukazují, že v závěrečných letech základních škol trpí 30 až 40 procent dětí poruchami sluchu, které jim ještě více ztěžují učení, pokud je špatná akustika. Dobrá akustika je proto zásadní.

Potřeba dobré akustiky v různých prostorách

Akustika ve vzdělávacím prostředí neovlivňuje pouze učebny. Dobrá akustika vede k příznivějšímu prostředí i v dalších společných prostorech, jako jsou chodby, jídelna, místa pro poslech hudby nebo sportoviště. V souladu s evropskými předpisy a požadavkem nejprve řešení vyzkoušet na vlastní uši v menším prostoru, se škola rozhodla zavést řešení nejprve do jídelny, a  až poté do dvou větších tříd. Byly použity stropní a stěnové panely s vysokou schopností pohlcovat zvuk, aby vytvořily co nejlepší možné prostředí pro vzdělávání pro tento nový model výuky a zároveň poskytly vylepšení pro osoby s vadami sluchu.

Klíčem k úspěchu bylo pohlcování nízkých frekvencí

Vedoucím projektu modernizace byl Jens Guldbaek, architekt a poradce pro vzdělávací prostředí ze společnosti LOOP.bz.

„Přestože bylo zaznamenáno podstatné zlepšení zvukového prostředí, zjistili jsme, že hladiny zvuku jsou stále vyšší, než jaké očekávali odborníci, a to v důsledku velkého množství studentů v každé místnosti. Rozhodli jsme se učinit vzdělávací prostory ještě lepší,“ říká Jens Guldbaek.„Šli jsme dále s větším pohlcováním nízkých frekvencí až na úroveň, o jejímž dosažení jsme předtím neslyšeli.“

Zkušenosti a intuice Jense Guldbaeka se ukázaly být správné. „Fungovalo to a my jsme silní zastánci nezbytnosti dalšího pohlcování nízkých frekvencí. To vytváří přirozenější zvukové prostředí pro mluvení a poslech. Opravdu není možné dosáhnout nadměrného pohlcování těchto nízkých frekvencí. Ve většině těchto typů budov je zvuk s nízkými frekvencemi ve skutečnosti zesilován, což je velmi špatné pro běžnou komunikaci.“

Hluk ve třídě

V typické třídě je často velký hluk způsobený zařízeními, hlasy nebo samotným nábytkem. Učitelé i studenti trpí různými potížemi souvisejícími s hlukem. Někteří učitelé pociťují stres, jiní jsou unavení nebo mohou dokonce ztratit hlas.

„Je obtížné soustředit se, když máte prostor, který může pojmout 72 studentů. Bez této architektonické změny by v tomto víceúčelovém prostoru, který jsme naplánovali, nebylo možné pracovat. Bylo nutné vypořádat se s dvěma oblastmi: špatnou akustikou, kvůli které bylo velmi obtížné soustředit se, a vysokými hladinami zvuku, které ovlivňovaly způsob, jakým jsme pracovali,“ říká učitel technologie Juan Linares.

„Po (akustické) modernizaci jsme zaznamenali několik změn: učitelé přestali používat mikrofon, který zkresloval zvuk. Nyní téměř nepotřebujeme zvyšovat hlas a můžeme mít ve stejné třídě různé skupiny, které navzájem spolupracují, hovořícího učitele a poslouchající zbývající část studentů, zatímco ostatní studenti spolupracují ve skupinách. Studenti zjišťují, že je snazší porozumět informacím, protože se nemusí tak bedlivě snažit, aby je slyšeli,“ dodává..

Také studenti si všímají rozdílu.„Více se soustředíme a zlepšila se i naše práce,“ poznamenává Jordi Sabé Santacana, student středoškolské sekce. 

Další studentka střední školy, Claudia Fernández Arévalo, upozorňuje: „Zvuk se dříve šířil místností, nyní se můžeme soustředit na svou skupinu a neslyšíme ostatní skupiny. Prostředí je mnohem lepší a zvuk je zřetelnější.“

„V okamžiku, kdy učitel nebo student něco vysvětluje, aniž by musel zvýšit hlas, poslouchající osoba okamžitě reaguje pozitivněji,“ říká Juan Linares.

Akustika je nejlepší přítel učitele

Řešení vedlo k nové dynamice v centru a ve třídách. Umožnilo provést změny a dovolilo škole dosáhnout svého základního cíle: soustředit veškeré vzdělávací zkušenosti na studenta. María Marta to potvrzuje: „Akustické prvky nám určitě pomohly poskytnout kvalitu a špičkovou úroveň, o kterou jsme usilovali při první modernizaci, a my se to budeme teď bez pochyby snažit zopakovat i v dalších třídách. Je důležité pochopit, že akustika je také zcela zásadní a lze s ní něco dělat.“

Text: Lourdes Redondo Bacaicoa
Foto: Pablo Cueva Junghanns