Hustota a rozdělení – klíč k dobré velkoprostorové kanceláři

Nigel Oseland je silným zastáncem Bürolandschaft, neboli krajinné kanceláře. Je to pracoviště založené na velkoprostorovém open space stylu, nicméně navržené jako krajina s menšími polosoukromými zónami, předěly včetně rostlinstva, tichými buňkami, oddychovými prostory a podobně. Průzkum potvrzuje jeho přesvědčení o krajinné kanceláři.

„Můžete ji porovnat s energetickou účinnosti. Nemůžete jednoduše ušetřit tím, že vypnete topení, ventilaci a zhasnete světla. Tím by samozřejmě byly vaše energetické náklady minimální. Ale lidé by nemohli účinně pracovat, tudíž to nezkoušejte. Manažer správy usiluje o optimální bod, kdy je pracoviště dostatečně pohodlné na to, aby podpořilo výkonnost lidí za co nejnižší náklady. Stejně tak to funguje i s prostorem. Nemůžete prostě natlačit víc lidí na sebe jen proto, že pár metrů čtverečních je nevyužitých. Musíte najít kompromis. Jsem přesvědčený, že krajinná kancelář je nejlepším kompromisem, jaký můžeme dostat.

Dvě klíčové proměnné k vnímané kvalitě

Návrhy pracovišť zahrnují spektrum od velkoprostorových kanceláří až po ty soukromé. Nigel Oseland poukazuje na dvě klíčové proměnné, které určují vnímanou kvalitu pracoviště: hustota a rozdělení.

Mnoho mediálních příspěvků nám za ta léta tvrdilo, jak jsou velkoprostorové kanceláře otřesné. Slýcháváme, že jsou k ničemu, toxické a ještě jsme z nich nemocní. Myslím si, že média hovoří o chybně navržených velkoprostorových kancelářích s vysokou hustotou a chabým rozdělením. Ovšem průzkumy neukazují, že by velkoprostorové řešení bylo horší než ta ostatní. Vše záleží na tom, jak je navržena hustota a rozdělení prostoru. Což jde ruku v ruce s náklady.“

Podle Oselanda je problémem to, že se konceptu velkoprostorových kanceláří zmocnilo provedení o vysoké koncentraci pracovních míst, kde se vedení kanceláře snaží nahustit co nejvíce lidí za účelem snížení nákladů na chod kanceláře.

Potřeba prostoru

„Zapomínají na to, že prostor je náš nejlepší přítel. V této pandemické době je to zřejmé: potřebujeme prostor, abychom snížili riziko nakažení. Ke stejné situaci dochází v případě zvuku, kvality vzduchu a schopnosti si udržet pozornost a soustředit se – potřebujeme prostor. Všechno záleží na hustotě a rozdělení.“

Avšak cena samotná není racionálním argumentem vůči investici do návrhu rozlišovaného pracoviště, které je přizpůsobeno jak extrovertům, tak introvertům.

Avšak cena samotná není racionálním argumentem vůči investici do návrhu rozlišovaného pracoviště, které je přizpůsobeno jak extrovertům, tak introvertům.

Manažeři upřednostňují sdílení pracovního místa

Polovinu respondentů v průzkumu tvořili manažeři – což v případě nezájmu o soukromé kanceláře Oselanda ještě více překvapilo.

„Ve skutečnosti manažeři nejméně upřednostňují soukromé kanceláře. Preferují flexibilní práci a sdílená pracovní místa, zatímco oddělení administrativy a podpory sdílení pracovních míst rozhodně neupřednostňuje. Potřebují vlastní místo. Upřednostňují však krajinné kanceláře a v určitém rozsahu i soukromé kanceláře.“

„Nechtějí velkoprostorové kanceláře, ale do určité míry tolerují krajinné kanceláře a flexibilní práci.“

Na druhou stranu výzkumníci spíše preferují soukromé kanceláře.

Opakuji se, ale většina preferuje krajinnou kancelář bez ohledu na roli, věk či osobnost. Zde je přehled, jak se v průzkumu umístily různé typy pracovišť:

1) krajinná kancelář,

2) koncept flexibilní práce/práce založená na činnostech,

3) práce z domu,

4) velkoprostorová kancelář,

5) sdílení pracovního místa,

6) soukromé kanceláře.

Široké spektrum velkoprostorových návrhů

Průzkum naznačuje, že nemá cenu debatovat o „velkoprostorové kanceláři“ jako by to byl jediný univerzální koncept. Myšlenka velkoprostorové kanceláře zahrnuje široké spektrum různých návrhů a řešení. Různé názvy kancelářských návrhů a konceptů nemusí nutně znamenat, že se od sebe úplně liší. Většina řešení, kromě soukromých kanceláří, v určité míře počítá s velkoprostorem.

„Nicméně, když se zeptáte na velkoprostorové řešení, lidé okamžitě myslí na jeho negativní stránky – moře stolů bez vybavení či absentující příčky. Raději hovořím o krajinné kanceláři či Bürolandschaft, kdy se odvolávám na organický a smíšený prostor než čistou velkoprostorovou či uzavřenou kancelář.“

Slovíčkaření

Oseland hovoří o určité míře přesahu mezi různými typy pracovišť uvedených v průzkumu. Do určité míry popisují různé funkce a aspekty než různé návrhy.

„Krajinná kancelář popisuje fyzické aspekty designu, zatímco návrhy flexibilní práce anebo práce založené na činnostech se pojí s chováním a jak a kde pracujete. Je to z části slovíčkaření. Pracoviště založené na činnostech a krajinná kancelář jsou také velkoprostorové kanceláře. Pokud však použijete termín velkoprostor, lidé mají sklon ke znechucenosti. Já považuji za nejdůležitější, aby měli lidé možnost volby a umožnit jim pracovat tam, kde podávají největší výkon.“

Relevantnější než kdy předtím

Oseland měl z pohledu výzkumníka obavy, že změna podmínek kvůli koronaviru bude mít za následek neaktuálnost jeho průzkumu. Jeho závěr však je, že výsledky jsou relevantnější než kdy předtím.

„Poskytnutí volby, flexibility, práce z domu a krajinné kanceláře s nízkou hustotou míst jsou dnes zásadnější, než když jsme prováděli naši studii. Doufám, že vedení kanceláře si vyvodí správný závěr z faktu, kdy přibližně 40 procent zaměstnanců pracuje z domu během pandemie: je to příležitost ke snížení zahuštění. Již roky jsme pozorovali výhody flexibilního pracovního prostředí a krajinné kanceláře. Teď nastal čas, kdy je víc než třeba nejlepší metody uvést do praxe.“

Text: Lars Wirtén

Průzkum Osobní preference kanceláře (Personal Office Preferences) vedl v první polovině roku 2019 Nigel Oseland ze společnosti Workplace Unlimited, ve jméně Hermana Millera a Workplace Trends. Ze základny 4 900 příjemců bylo získáno přibližně 700 odpovědí do průzkumu.