De Werkplaats

V jednom rohu skupina dětí sleduje výukový televizní pořad. O kousek dál dva kluci počítají cvičení z matematiky. V další části budovy si skupina dívek myje ruce po hodině výtvarné výchovy. De Werkplaats Kindergemeenschap („Dětská pracovní komunita“) v Bilthovenu nedaleko Utrechtu šlape jako hodinky. V prostoru o velikosti přes tisíc metrů čtverečných se 300 dětí ve věku od devíti do dvanácti let pohybuje mezi jednotlivými vzdělávacími aktivitami. Školu v roce 1926 založil tvůrce celého konceptu Kees Boeke. 

Otevřené vzdělávací prostředí

Škola De Werkplaats před několika lety využila příležitost a přestavěla a zrenovovala svou budovu. Při úpravách se rozhodli ještě více přiblížit konceptu svého zakladatele a odstoupili od tradičního uspořádání tříd.  Výsledkem je zcela nová školní budova, kde se původně oddělené třídy spojily v jeden velký prostor – otevřené vzdělávací prostředí. 

Učitel 7. a 8. skupiny Hans Kloosterman nám pověděl o výhodách tohoto konceptu: „Tak kde mám začít? Celé je to prostě fantastické. Když byly třídy oddělené, museli jsme při každé změně činnosti neustále měnit uspořádání a přesouvat lavice. Pro děti, které se nemohly soustředit, jsme pak někdy vytvořili klidné místo na chodbě. Toto řešení ale mělo k dokonalosti daleko. Teď když všichni pracují ve společném velkém prostoru, můžeme zužitkovat každý čtverečný metr, aniž bychom plýtvali místem na chodby a podobné věci.“ 

Přesouvání lavic je minulostí. „Každý kout školy je určen pro konkrétní činnost. Výtvarná výchova se učí v ateliéru. Děti s poruchou pozornosti mají svůj tichý kout. A  nemusíme neustále přestavovat třídy.“ 

Otevřené vzdělávací prostředí nabízí svobodu

De Werkplaats Kindergemeenschap není první základní školou, která tento koncept využívá. Ředitel školy Jeroen Goes načerpal inspiraci na základní škole De Wittering v Rosmalenu. „V této škole také pracují s velkým otevřeným prostorem. Což je přesně to, o co nám šlo, když jsme se rozhodli zrušit oddělené třídy. Jsme přesvědčení, že prostředí by se mělo přizpůsobit žákům, a ne naopak. Otevřený prostor dává dětem větší svobodu při rozhodování, kde a s kým splní své úkoly. Žáci se tak můžou samostatně rozhodovat, a pak o svých rozhodnutích přemýšlet. Volný pohyb dává dětem větší inspiraci.“ 

Pocit větší soudržnosti

To potvrzují slova desetiletého Lennarta  ze skupiny sedm: „Když píšu úkoly do slohu, sedím u okna, jinde mě totiž nic nenapadá. A také moc rád spolupracuji s dětmi z ostatních tříd. Můžu třeba sedět vedle kamaráda, který šel do školy o rok později.“

Učitel Kloosterman k tomu dodává, že výhody necítí jen žáci, ale i samotní učitelé: „Tento způsob učení je v porovnání s oddělenými třídami méně svazující. V otevřeném prostoru mám také lepší přehled o tom, co všechny děti dělají. Žáci z různých ročníků se prolínají a mají větší pocit pospolitosti. Už to nejsou jen „moje“ děti, jsou „naše“. Navzájem si pomáháme a můžeme daleko lépe táhnout za jeden provaz.“

Výsledek: tišší škola

Teď si určitě myslíte, že ve škole s 300 dětmi vám budou praskat bubínky hlukem. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě. Rámus ve škole nepanuje. Zásluhu na tom má architekt Kees Willems, který se při navrhování budovy primárně zaměřil na akustiku. 

„U ní to všechno začalo. Pokud by akustika byla hrozná, tak by celý koncept výuky ztroskotal. Všichni by se navzájem rušili, začaly by se stavět zdi a koncept by se popřel. My bychom pak museli začít zase od nuly. Nejdůležitějším předpokladem úspěchu je dobrá akustika. Bez ní bychom zdravé prostředí nevytvořili. Při velkém hluku máme tendenci mluvit hlasitěji, aby nás ostatní slyšeli, což nás stojí spoustu sil. Vysoká hladina hluku pak zvyšuje podrážděnost a snižuje koncentraci. A nesoustředící se děti se toho moc nenaučí.“ 

Materiály pohlcující zvuk

Požadavky na otevřené vzdělávací prostředí se od standardní třídy výrazně liší. Na splnění těchto požadavků dohlížel akustický poradce Jeroen Vugts a výsledky hovoří samy za sebe. Po poradě s architektem použil celou řadu materiálů pohlcujících zvuk od společnosti Ecophon a zakomponoval je do stavby jako takové, zdí i stropů.

„Líbil se nám praktický přístup společnosti Ecophon. Využili své odborné znalosti o akustice a důkladně prozkoumali dopad hluku ve třídách. Zjistili, že stropy musí pohlcovat hluk, jinak by došlo k tzv. „kurníkovému“ efektu. A v takovém prostředí se moc učit nedá.“ 

Hans Kloosterman přitakává: „Můžu mluvit se žákem běžným hlasem, aniž bych rušil jiného učitele, který pracuje jen pár metrů ode mě. A ono to opravdu funguje a nerušíme se.“

Výsledkem je naprostá spokojenost na všech stranách. „Jsem si jistý, že se u nás píše budoucnost.“

Text: Rhijja Jansen

Foto: De Beeldredaktie/Erik van´t Woud 

Poznámka: V Nizozemsku se třídám říká skupiny, přičemž do skupiny 1 chodí 4leté děti a skupina 8 je určená pro 12leté.