Požární bezpečnost
Požadavky kladené na zavěšené stropy v oblasti požární bezpečnosti se mohou lišit v závislosti na typu místnosti i budovy, kde mají být instalovány.
Podrobné požadavky na požární bezpečnost lze nalézt v národních stavebních předpisech. Nicméně dva obecné požadavky lze u zavěšených stropů označit jako zásadní:
-
Stropy musí pouze zanedbatelnou měrou přispívat k šíření požáru a tvorbě kouřee.
Toho je dosaženo použitím stropů skládajících se z materiálů a povrchových obkladů, které vyhovují alespoň třídě Euroclass B-s1, d0. -
Stropy se nesmějí prolomit a sesunout již v počátečních fázích požáru, kdy ještě může probíhat evakuace a záchranné operace.
Aby byl tento požadavek splněn, měl by být stropní systém schopen odolat teplotě přibližně 300 °C. (Tepelné vyzařování vrstvy kouřového plynu o teplotě 300 °C odpovídá přibližně podmínkám, kterým je schopen čelit plně vybavený hasič).
Více informací zde.
Testování a klasifikace výrobků
Reakce na testování požární bezpečnosti
Metody požárního testování jsou obecně navrženy tak, aby simulovaly různé fáze procesu hoření. Testy povrchového obložení jsou pak prováděny za použití zdrojů ohně, představujících počáteční a růstovou fázi požáru. Tyto testovací metody požární bezpečnosti se označují jako testy „reakce na oheň“. Cílem testů reakce na oheň je zhodnotit, jak produkty přispívají při počátečních fázích požáru při:
- vznětlivosti
- šíření plamene
- uvolňování tepla
- tvorby kouře
- výskytu hořících kapek a částic
Zkoušky reakce na oheň se obvykle provádějí v malém nebo středním měřítku.
Více informací získáte: testy pořární odolnosti
Evropský systém požární klasifikace – Euroclass
V Evropě se využívá systém klasifikace materiálů podle jejich reakce při požáru, který je založený na systému Euroclass odpovídající normě EN 13501-1.
Existuje celkem 39 tříd rozdělených do 7 hlavních úrovní; A1, A2, B, C, D, E a F kde A1 je nejlepší kategorie a symbol F označuje produkty a materiály, které nejsou klasifikovány.
Většina hlavních tříd se dělí na vedlejší třídy podle tvorby kouře a výskytu hořících kapek a částic.
Třídy pro tvorbu kouře: s1, s2 a s3, kde s1 je nejlepší.
Třídy pro hořící kapky a částice jsou označeny: d0, d1 a d2, kde d0 je nejlepší.
1 = hlavní třída
2 = tvorba kouře
3 = výskyt hořících kapek a částic
