Vytváření a vnímání lidské řeči

Lidská řeč se vytváří tlakem vzduchu, který prochází vibrujícími hlasivkami. Tyto vibrace se mění na základní tóny, které jsou dále v ústní a nosní dutině zesilovány. Čím více vzduchu projde hlasivkami v určitém časovém intervalu, tím je zvuk hlasitější – to je proces, který určuje hlasitost zvuku. Pohybem jazyka a rtů vytváříme různé zvuky, které nazýváme písmeny – samohláskami a znělými a neznělými souhláskami. Samohlásky (a, e, i, atd.) představují přímé prodloužení základního tónu a jsou v porovnání s intenzitou znělých souhlásek (b, d, m, atd.) relativně silné.

Samohlásky se vyznačují kmitočty nižšími a souhlásky zase kmitočty vyššími. Zatímco samohlásky jsou důležité pro hlasitost řeči, souhlásky představují nositele informací. To lze celkem lehce demonstrovat - při šepotu jednoduše vynecháte samohlásky a stále bude možno Vaší řeči porozumět.

Tento fenomén si můžete vyzkoušet i vizuálně. Na papír napište nějakou větu, nejdříve se všemi odstraněnými souhláskami a potom zase se všemi odstraněnými samohláskami. Kterou z vět přečtete snadněji?

Zdravý sluch

Energie samohlásek se převážně vyskytuje v kmitočtovém spektru 250 – 2000 Hz a energie znělých souhlásek (b, d, m, atd.) zase ve spektru 250 – 4000 Hz. Neznělé souhlásky (f, s, t, atd.) mají různou intenzitu a pokrývají kmitočtové spektrum 2000 – 8000 Hz. Pro zřetelné porozumění řeči je důležité mít dobrý sluch, který dokáže vnímat celé kmitočtové pásmo v rozmezí 125 – 8000 Hz. Obzvlášť pokud jde o neznělé souhlásky.

Poškozený sluch

Poškozený sluch běžně ztrácí schopnost porozumět souhláskám. Ty se často vyznačují malou zvukovou energií a nacházejí se v kmitočtovém spektru 2000 – 8000 Hz.